Předmět
dějiny české středověké literatury je
zaměřen na charakteristiku dějin české literatury od období Velké Moravy
po období husitství (863 – 1470). Tato literárně historická disciplína vyžaduje
specifikaci předmětu, jež je nutná v rámci interdisciplinárních vztahů a
konfrontace literárních památek české a světové literatury s ohledem na
dějiny náboženství, umění a kulturní antropologie. Kurs dějin české středověké
literatury je rozdělen do čtyř vývojových etap, staroslověnské písemnictví,
latinské písemnictví, rozvoj staročeské literatury v období posledních
Přemyslovců a Lucemburků a období husitské. Důraz je kladen na pochopení smyslu
středověkých památek a zhodnocení dobového kontextu, žánrové vymezení
literárních děl, odhalení základu poetiky a nastínění základních jazykových problémů.
Na pozadí širší odborné literatury jsou zpracovávány jednotlivé konkrétní
tematické okruhy s úzkou vazbou na dochované literární památky a rozbor
textu.
Disciplína
dále těží z literárních dějin
období renesance (1470-1620) a baroka
(1620 – 1773). Podstatnou se jeví charakteristika kulturní epochy na podkladě
společenských a náboženských rozporů, duchovních, myšlenkových a filosofických
proudů. Klasifikace jednotlivých literárních památek se opírá o jejich
kompoziční, stylistický, poetický rozbor a směřuje k uchopení smyslu.
Podstatné je též žánrové vymezení jednotlivých textů a rozbor památek, jimž
nebyla v minulosti věnována taková pozornost (homiletická produkce, poutní
knihy, modlitební soubory). Zvláštní pozornost je věnována básnické a kancionálové
produkci. Podstatné je vymezení předmětu, schopnost orientace
v terminologii a pojmosloví, založení práce na textové analýze památek
starších období, přičemž je nutné vycházet od obecnějších historických znalostí
z pozice charakteristik dobových myšlenkových proudů ke konkrétnímu smyslu
jednotlivých památek.
Důležité upozornění:
Pomineme-li úvodní texty
tohoto učebního souboru, jsou všechna témata řazena chronologicky, mějme však na
paměti; u mnoha památek a kulturních jevů nelze určit tzv. „absolutní
chronologii“. S tím souvisí též fakt, že i periodizace dějin literatury je
opět jen metodickou pomůckou a nic a nikdy nic nezačíná v jednom okamžiku,
krom okamžiku Kristova narození. Tedy projevy baroka nalezneme v české
kultuře několik desetiletí před barokem a naopak, projevy renesance a humanismu
jsou patrné hluboko v barokní kultuře, stejně jako je renesance přítomna
v duchu společnosti a kultury období vlády Karla IV., dávno před
husitstvím atd; chci tím říct, že vám v této opoře neposkytnu žádnou periodizaci,
vytvořte si na základě vlastní čtenářské a zkušenosti představu o dějinách
náboženství, kultury, umění a literatury tak, abyste byli schopni vnímat souvislosti a pochopili
význam konstitutivních prvků evropské kultury jdoucích napříč epochami až do
současnosti…
Žádné komentáře:
Okomentovat