Volitelný seminář Literární věda a literární kritika

Paterová Z.	O. Fišer, život a dílo
Pospíšilová S.	A. Novák, přehled díla (Kritika literární, Praha 1925)
Požárová H.	Václav Černý, život a dílo s přihlédnutím k esejím O povaze naší kultury (Atlantis 1996)
Surčíková G.	Václav Černý, První a druhý sešit o existencionalismu (Mladá fronta, Praha 1992)
Riedlová M.	J. Mukařovský, strukturalismus
Náglová L.	K. Teige, život a dílo
Kordová L.	F. X. Šalda, život a dílo
Mánková L.	L. Kundera, překlady z němčiny a Dada
Mandysová S.	C. Lévy – Strauss, Smutné tropy (Odeon, Praha 1966)
Kozubíková R.	Moderní revue s přihlédnutím k obsahovému a výtvarnému řešení
Zrzavá L.	B. Fučík, život a dílo
Viktorová J.	Josef Váchal, literární dílo, expresionismus, výtvarné umění
Jeřábková A.	Sigmund Freud a surrealismus
Raková K.	C. G. Jung a mytologie
Horská J.	Underground a I. M. Jirous
Krejčová E.	J. Lopatka, život a dílo
Kaczynská K.	V. Havel, život, dílo a eseje
Letochová K.	O. Březina, Hudba pramenů, Skryté dějiny

Seminární práce bude obsahovat minimálně 6 stran textu bez ukázek, citací, úvodní stránky a poznámkového aparátu. Odevzdáno písemně v zápočtovém týdnu. Dotazy a konzultace v konzultačních hodinách, leč prosím o samostatnou práci. Záleží mi na přehlednosti seminární práce a kladně hodnotím hlavní vystižení základní myšlenky celoživotního díla uvedených autorů, stejně jako uvedenou odbornou sekundární literaturu a edice, z nichž jste čerpaly. V případě každého z teoretiků a kritiků uvedených za vašimi jmény musím poznat, že jste četly alespoň jeden jeho podstatný text. To je vše, těším se na shledanou.

ZAČÁTEK VÝUKY DOC. FICE!!!

Veškerá výuka začíná od 15. 10. 2012, na základě zadání probíhá samostudium a příprava seminárních prací. Konzultace jsou v platnosti.

Poznámky k volitelnému semináři či přednášce Světová literatura I.

Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny řecké literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha 1940.
Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny římské literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha, 1946.
Macura, Vladimír. Slovník světových literárních děl. Praha: Odeon, 1988.
Dejiny svetovej literatúry. 1,2. Edited by Pavel Výraštek - Milan Pišút. 1. vyd. Bratislava: Osveta [Martin], 1963.

Z Ferdinanda Stiebitze jsem se kdysi učil i já, ale byla to, veřte, středoškolská učebnice pro gymnázia na konci první republiky. Je to srozumitelné, přehledné, pro vás naprosto dostačující, ale nedostupné. Proto říkám: POKUD DOJÍŽDÍTE Z BLÍZKÝCH I VZDÁLENĚJŠÍCH OKRESNÍCH MĚST, JSOU TAM MUZEA A MUZEJNÍ KNIHOVNY, TAM BY TO MOHLO BÝT K ZAPŮJČENÍ.


Následující tituly jsou nové, pro vás důležité, je tam uvedena literatura atd. Ke každému ze zadaných témat či autorů tam naleznete poznámky a odkazy. Nikomu nebráním, aby si tyto dějiny literatury přečetl, nicméně stačí excerpovat pouze tu pasáž, která se týká konkrétního zadání.

Luciano Canfora: Dějiny řecké literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2001.
Gian Biagio Conte: Dějiny římské literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2003.
Jiří Šubrt: Římská literatura, Praha, Oikoymenh, 2005.

Parametry seminární práce: minimální rozsah 6 stran, bez titulního listu, poznámkového aparátu, slovníčku cizích pojmů a seznamu literatury. Vzhledem k rozdílnosti témat je důležité: přehled tématu, žánrová charakteristika, pokud jde o jedno dílo, tak rozebrat právě ono dílo, autor vytvořil více děl, poskytnout přehled jeho tvorby a vybrat to nejdůležitější nebo vám nejbližší a rozeprat právě takové, např. Ovidius, Metamorphoses, Proměny, což by mě těšilo, ale také Ars amarotia – Umění milovat.

Všechna antická díla, řecká i římská, vyšla v českých překladech ve dvou edicích. Především v edici Antická knihovna Nakladatelství Svoboda, dále pak v edici Živá díla minulosti nakladatelství Odeon. Zbylá lze zjistit u jiných nakladatelů.

Vzhledem k obtížnosti tématu a neznalosti reálii doporučuji nahlédnout, pro osobní potřebu, do dvou zásadních příruček:

Encyklopedie antiky: Academia, Praha, 1974.
Slovník antické kultury: Nakladatelství Svoboda, Praha, 1974.

Výstup z kursu: písemně odevzdaná seminární práce bez nutnosti presentace. Účast na semináři dobrovolná, zadání dohodnuté.

Poznámky a připomínky po semináři nebo v konzultačních hodinách.

TÉMATA SEMINÁRNÍCH PRACÍ ZE SVĚTOVÉ LITERATURY 1

Témata seminárních prací:

(jsou jen rámcová, bez odkazů, titulů, nedostatečná, ale vše je zadáno podle této nedostatečnosti, jež vychází z pracovního materiálu)

1. Epos o Gilgaméšovi.
2. Knihy mrtvých.
3. Achnatonův Hymnus na slunce.
4. Bhagavadgíta.
5. Hovory Konfuciovy.
6. Tao Te Ťing.
7. Homér, Hésiodos, řecká mytologie
8. Klasické řecké drama - Aischylos.
9. Sofokles.
10. Euripidés.
11. Řecká komedie – Aristofanes.
12. Řecká filosofie – Sokrates a Platón.
13. Aristoteles (Poetika).
14. Řecké dějepisectví - Herodotos.
15. Thukydides.
16. Xenofon.
17. Sapfó.
18. Anakreón.
19. Pindaros.
20. Řečnictví čili rétorika – Gorgias, Sokrates.
21. Démosthenes.
22. Lukianos.
23. Plútarchos.
24. Epiktétos.
25. Ezopské bajky.
26. Arianos – Tažení Alexandra Velikého.
27. Cicero.
28. Plinius.
29. Caesar.
30. Římské dějepisectví – Livius.
31. Tacitus.
32. Suetonius.
33. Vergilius.
34. Horatius.
35. Ovidius. – 3 lidé
36. Claudianus – Únos Proserpiny (Praha: Svoboda, 1975).
37. Iuvenalis – satiry.
38. Petronius.
39. Seneca.
40. O lásce, přátelství a štěstí (Antické sentence, Praha: Svoboda, 1976).
41. Marcus Aurelius.
42. Hérodianos – Řím po Marcu Aureliovi.
43. Ammianus Marcellinus – Soumrak Římské říše.
44. Flavius – Válka židovská.
45. Starý zákon.
46. Nový zákon.
47. Církevní otcové.
48. Jeronym.
49. Aurelius Augustinus.
50. Boethius.

STRUKTURA SEMINÁRNÍ PRÁCE ZE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY

Vypracování vaší seminární práce v písemné podobě a obhájení východisek i jejich jednotlivých základních tezí je nutnou podmínkou k úspěšnému složení zkoušky a absolvování oboru. Proto věnujte náležitou pozornost struktuře písemné seminární práce.

• charakteristika dějinné a kulturní epochy, její základní náboženské, kulturní, umělecké a historické rysy
•         stručná životopisná charakteristika autora či autorů literárních děl popř. charakteristika samotné literární památky, je-li autor anonymní
•           přehled díla autora či autorů
•          jazykové, formální, kompoziční a poetické rysy literární památky či souboru literárních památek, jejich žánrové vymezení
•            obsahová a významová stránka literární památky, v případě, že se jedná o více autorů spadajících do oblasti daného tématu, je nutno vybrat vždy nejvýznamnější literární dílo, charakterizovat je a nalézt souvislosti se souborem dalších autorovi připisovaných děl nebo s díly stejného či podobného literárního žánru
•           ukázka z díla a její interpretace, která se řídí standardním interpretačním územ a teoriemi interpretace literárního díla
•           poznámkový aparát
•           abecedně řazený soupis veškeré použité literatury a elektronických zdrojů
•           slovníček odborných termínů a pojmů

S ohledem na variabilitu rozsahu jednotlivých témat nelze stanovit optimální délku písemné seminární práce, přesto je možné stanovit minimální rozsahový limit; ten by neměl být pod 10 stran normovaného tisku, v což nelze započítat titulní list stejně jako za účelem interpretace literárního díla konkrétně vybranou ukázku, jejíž rozsah se s ohledem na význam, jaký jí student přikládá, může pohybovat zhruba od dvou do pěti stran.

ÚVOD K PŘEDMĚTU STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA

Předmět dějiny české středověké literatury je zaměřen na charakteristiku dějin české literatury od období Velké Moravy po období husitství (863 – 1470). Tato literárně historická disciplína vyžaduje specifikaci předmětu, jež je nutná v rámci interdisciplinárních vztahů a konfrontace literárních památek české a světové literatury s ohledem na dějiny náboženství, umění a kulturní antropologie. Kurs dějin české středověké literatury je rozdělen do čtyř vývojových etap, staroslověnské písemnictví, latinské písemnictví, rozvoj staročeské literatury v období posledních Přemyslovců a Lucemburků a období husitské. Důraz je kladen na pochopení smyslu středověkých památek a zhodnocení dobového kontextu, žánrové vymezení literárních děl, odhalení základu poetiky a nastínění základních jazykových problémů. Na pozadí širší odborné literatury jsou zpracovávány jednotlivé konkrétní tematické okruhy s úzkou vazbou na dochované literární památky a rozbor textu.

Disciplína dále těží z literárních dějin období renesance (1470-1620) a baroka (1620 – 1773). Podstatnou se jeví charakteristika kulturní epochy na podkladě společenských a náboženských rozporů, duchovních, myšlenkových a filosofických proudů. Klasifikace jednotlivých literárních památek se opírá o jejich kompoziční, stylistický, poetický rozbor a směřuje k uchopení smyslu. Podstatné je též žánrové vymezení jednotlivých textů a rozbor památek, jimž nebyla v minulosti věnována taková pozornost (homiletická produkce, poutní knihy, modlitební soubory). Zvláštní pozornost je věnována básnické a kancionálové produkci. Podstatné je vymezení předmětu, schopnost orientace v terminologii a pojmosloví, založení práce na textové analýze památek starších období, přičemž je nutné vycházet od obecnějších historických znalostí z pozice charakteristik dobových myšlenkových proudů ke konkrétnímu smyslu jednotlivých památek.

Důležité upozornění:

Pomineme-li úvodní texty tohoto učebního souboru, jsou všechna témata řazena chronologicky, mějme však na paměti; u mnoha památek a kulturních jevů nelze určit tzv. „absolutní chronologii“. S tím souvisí též fakt, že i periodizace dějin literatury je opět jen metodickou pomůckou a nic a nikdy nic nezačíná v jednom okamžiku, krom okamžiku Kristova narození. Tedy projevy baroka nalezneme v české kultuře několik desetiletí před barokem a naopak, projevy renesance a humanismu jsou patrné hluboko v barokní kultuře, stejně jako je renesance přítomna v duchu společnosti a kultury období vlády Karla IV., dávno před husitstvím atd; chci tím říct, že vám v této opoře neposkytnu žádnou periodizaci, vytvořte si na základě vlastní čtenářské a zkušenosti představu o dějinách náboženství, kultury, umění a literatury  tak, abyste byli schopni vnímat souvislosti a pochopili význam konstitutivních prvků evropské kultury jdoucích napříč epochami až do současnosti…