ZAČÁTEK VÝUKY DOC. FICE!!!

Veškerá výuka začíná od 15. 10. 2012, na základě zadání probíhá samostudium a příprava seminárních prací. Konzultace jsou v platnosti.

Poznámky k volitelnému semináři či přednášce Světová literatura I.

Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny řecké literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha 1940.
Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny římské literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha, 1946.
Macura, Vladimír. Slovník světových literárních děl. Praha: Odeon, 1988.
Dejiny svetovej literatúry. 1,2. Edited by Pavel Výraštek - Milan Pišút. 1. vyd. Bratislava: Osveta [Martin], 1963.

Z Ferdinanda Stiebitze jsem se kdysi učil i já, ale byla to, veřte, středoškolská učebnice pro gymnázia na konci první republiky. Je to srozumitelné, přehledné, pro vás naprosto dostačující, ale nedostupné. Proto říkám: POKUD DOJÍŽDÍTE Z BLÍZKÝCH I VZDÁLENĚJŠÍCH OKRESNÍCH MĚST, JSOU TAM MUZEA A MUZEJNÍ KNIHOVNY, TAM BY TO MOHLO BÝT K ZAPŮJČENÍ.


Následující tituly jsou nové, pro vás důležité, je tam uvedena literatura atd. Ke každému ze zadaných témat či autorů tam naleznete poznámky a odkazy. Nikomu nebráním, aby si tyto dějiny literatury přečetl, nicméně stačí excerpovat pouze tu pasáž, která se týká konkrétního zadání.

Luciano Canfora: Dějiny řecké literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2001.
Gian Biagio Conte: Dějiny římské literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2003.
Jiří Šubrt: Římská literatura, Praha, Oikoymenh, 2005.

Parametry seminární práce: minimální rozsah 6 stran, bez titulního listu, poznámkového aparátu, slovníčku cizích pojmů a seznamu literatury. Vzhledem k rozdílnosti témat je důležité: přehled tématu, žánrová charakteristika, pokud jde o jedno dílo, tak rozebrat právě ono dílo, autor vytvořil více děl, poskytnout přehled jeho tvorby a vybrat to nejdůležitější nebo vám nejbližší a rozeprat právě takové, např. Ovidius, Metamorphoses, Proměny, což by mě těšilo, ale také Ars amarotia – Umění milovat.

Všechna antická díla, řecká i římská, vyšla v českých překladech ve dvou edicích. Především v edici Antická knihovna Nakladatelství Svoboda, dále pak v edici Živá díla minulosti nakladatelství Odeon. Zbylá lze zjistit u jiných nakladatelů.

Vzhledem k obtížnosti tématu a neznalosti reálii doporučuji nahlédnout, pro osobní potřebu, do dvou zásadních příruček:

Encyklopedie antiky: Academia, Praha, 1974.
Slovník antické kultury: Nakladatelství Svoboda, Praha, 1974.

Výstup z kursu: písemně odevzdaná seminární práce bez nutnosti presentace. Účast na semináři dobrovolná, zadání dohodnuté.

Poznámky a připomínky po semináři nebo v konzultačních hodinách.

TÉMATA SEMINÁRNÍCH PRACÍ ZE SVĚTOVÉ LITERATURY 1

Témata seminárních prací:

(jsou jen rámcová, bez odkazů, titulů, nedostatečná, ale vše je zadáno podle této nedostatečnosti, jež vychází z pracovního materiálu)

1. Epos o Gilgaméšovi.
2. Knihy mrtvých.
3. Achnatonův Hymnus na slunce.
4. Bhagavadgíta.
5. Hovory Konfuciovy.
6. Tao Te Ťing.
7. Homér, Hésiodos, řecká mytologie
8. Klasické řecké drama - Aischylos.
9. Sofokles.
10. Euripidés.
11. Řecká komedie – Aristofanes.
12. Řecká filosofie – Sokrates a Platón.
13. Aristoteles (Poetika).
14. Řecké dějepisectví - Herodotos.
15. Thukydides.
16. Xenofon.
17. Sapfó.
18. Anakreón.
19. Pindaros.
20. Řečnictví čili rétorika – Gorgias, Sokrates.
21. Démosthenes.
22. Lukianos.
23. Plútarchos.
24. Epiktétos.
25. Ezopské bajky.
26. Arianos – Tažení Alexandra Velikého.
27. Cicero.
28. Plinius.
29. Caesar.
30. Římské dějepisectví – Livius.
31. Tacitus.
32. Suetonius.
33. Vergilius.
34. Horatius.
35. Ovidius. – 3 lidé
36. Claudianus – Únos Proserpiny (Praha: Svoboda, 1975).
37. Iuvenalis – satiry.
38. Petronius.
39. Seneca.
40. O lásce, přátelství a štěstí (Antické sentence, Praha: Svoboda, 1976).
41. Marcus Aurelius.
42. Hérodianos – Řím po Marcu Aureliovi.
43. Ammianus Marcellinus – Soumrak Římské říše.
44. Flavius – Válka židovská.
45. Starý zákon.
46. Nový zákon.
47. Církevní otcové.
48. Jeronym.
49. Aurelius Augustinus.
50. Boethius.

STRUKTURA SEMINÁRNÍ PRÁCE ZE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY

Vypracování vaší seminární práce v písemné podobě a obhájení východisek i jejich jednotlivých základních tezí je nutnou podmínkou k úspěšnému složení zkoušky a absolvování oboru. Proto věnujte náležitou pozornost struktuře písemné seminární práce.

• charakteristika dějinné a kulturní epochy, její základní náboženské, kulturní, umělecké a historické rysy
•         stručná životopisná charakteristika autora či autorů literárních děl popř. charakteristika samotné literární památky, je-li autor anonymní
•           přehled díla autora či autorů
•          jazykové, formální, kompoziční a poetické rysy literární památky či souboru literárních památek, jejich žánrové vymezení
•            obsahová a významová stránka literární památky, v případě, že se jedná o více autorů spadajících do oblasti daného tématu, je nutno vybrat vždy nejvýznamnější literární dílo, charakterizovat je a nalézt souvislosti se souborem dalších autorovi připisovaných děl nebo s díly stejného či podobného literárního žánru
•           ukázka z díla a její interpretace, která se řídí standardním interpretačním územ a teoriemi interpretace literárního díla
•           poznámkový aparát
•           abecedně řazený soupis veškeré použité literatury a elektronických zdrojů
•           slovníček odborných termínů a pojmů

S ohledem na variabilitu rozsahu jednotlivých témat nelze stanovit optimální délku písemné seminární práce, přesto je možné stanovit minimální rozsahový limit; ten by neměl být pod 10 stran normovaného tisku, v což nelze započítat titulní list stejně jako za účelem interpretace literárního díla konkrétně vybranou ukázku, jejíž rozsah se s ohledem na význam, jaký jí student přikládá, může pohybovat zhruba od dvou do pěti stran.

ÚVOD K PŘEDMĚTU STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA

Předmět dějiny české středověké literatury je zaměřen na charakteristiku dějin české literatury od období Velké Moravy po období husitství (863 – 1470). Tato literárně historická disciplína vyžaduje specifikaci předmětu, jež je nutná v rámci interdisciplinárních vztahů a konfrontace literárních památek české a světové literatury s ohledem na dějiny náboženství, umění a kulturní antropologie. Kurs dějin české středověké literatury je rozdělen do čtyř vývojových etap, staroslověnské písemnictví, latinské písemnictví, rozvoj staročeské literatury v období posledních Přemyslovců a Lucemburků a období husitské. Důraz je kladen na pochopení smyslu středověkých památek a zhodnocení dobového kontextu, žánrové vymezení literárních děl, odhalení základu poetiky a nastínění základních jazykových problémů. Na pozadí širší odborné literatury jsou zpracovávány jednotlivé konkrétní tematické okruhy s úzkou vazbou na dochované literární památky a rozbor textu.

Disciplína dále těží z literárních dějin období renesance (1470-1620) a baroka (1620 – 1773). Podstatnou se jeví charakteristika kulturní epochy na podkladě společenských a náboženských rozporů, duchovních, myšlenkových a filosofických proudů. Klasifikace jednotlivých literárních památek se opírá o jejich kompoziční, stylistický, poetický rozbor a směřuje k uchopení smyslu. Podstatné je též žánrové vymezení jednotlivých textů a rozbor památek, jimž nebyla v minulosti věnována taková pozornost (homiletická produkce, poutní knihy, modlitební soubory). Zvláštní pozornost je věnována básnické a kancionálové produkci. Podstatné je vymezení předmětu, schopnost orientace v terminologii a pojmosloví, založení práce na textové analýze památek starších období, přičemž je nutné vycházet od obecnějších historických znalostí z pozice charakteristik dobových myšlenkových proudů ke konkrétnímu smyslu jednotlivých památek.

Důležité upozornění:

Pomineme-li úvodní texty tohoto učebního souboru, jsou všechna témata řazena chronologicky, mějme však na paměti; u mnoha památek a kulturních jevů nelze určit tzv. „absolutní chronologii“. S tím souvisí též fakt, že i periodizace dějin literatury je opět jen metodickou pomůckou a nic a nikdy nic nezačíná v jednom okamžiku, krom okamžiku Kristova narození. Tedy projevy baroka nalezneme v české kultuře několik desetiletí před barokem a naopak, projevy renesance a humanismu jsou patrné hluboko v barokní kultuře, stejně jako je renesance přítomna v duchu společnosti a kultury období vlády Karla IV., dávno před husitstvím atd; chci tím říct, že vám v této opoře neposkytnu žádnou periodizaci, vytvořte si na základě vlastní čtenářské a zkušenosti představu o dějinách náboženství, kultury, umění a literatury  tak, abyste byli schopni vnímat souvislosti a pochopili význam konstitutivních prvků evropské kultury jdoucích napříč epochami až do současnosti…

STUDIJNÍ LITERATURA KE STARŠÍ ČESKÉ LITERATUŘE – OBECNÝ VÝBĚR

BALTRUŠAITIS, J. Fantastický středověk. Praha: Jitro, 2008.

ČERNÝ, V. Esej o básnickém baroku. Praha: 1937.

ČERNÝ, V. Až do předsíně nebes. Praha: Mladá fronta, 1996.

ČERNÝ, V. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1-3. Praha: H+H, 1996, 1998. 2005.

DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994.

ECO, U. 0d stromu k labyrintu. Praha: Argo, 2012.

GARIN, E. Renesanční člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2003.

HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha: Vyšehrad, 2000.

HOCKE, G. R. Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Praha: Triáda, H+H, 2001.

HRABÁK, J. Dějiny české literatury I. Praha: ČSAV, 1959.

HRABÁK, J.. Starší česká literatura: úvod do studia. 2., uprav. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

KALISTA, Z. České baroko. Praha: ELK, 1941.

KOLÁR, J. Návraty bez konce. Brno: Atlantis, 1999.

KOPECKÝ, M.. Starší česká a slovenská literatura. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1991.

KOPECKÝ, M. Český humanismus. Praha: Melantrich, 1988.

KUBÍN, P. (ed.) Světci a jejich kult ve středověku. České Budějovice: Nakladatelství Tomáše Halama, 2006.

LE GOFF, J. Encyklopedie středověku. Praha: Vyšehrad, 2002.

LE GOFF, J. Kultura středověké Evropy. Praha: Vyšehrad, 2005.

LE GOFF, J. Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 1999.

LEHÁR, J. – STICH, A. – JANÁČKOVÁ, J. – HOLÝ, J. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: LN, 1998.

NEJEDNÝ, M. Fortuny kolo vrtkavé. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003.

NODL, M. (edd.), VERBA IN IMAGINIBUS. Praha: Argo, 2004.

NOVÁK, A. Vědomí středověku. Praha: Mladá fronta, 2007.

PETRŮ, E. Vzdálené hlasy. Olomouc: VOTOBIA, 1996.

SEIBT, F. Lesk a bída středověku. Praha: Mladá fronta, 2000.

STEJSKAL, J. Řecké dědictví na západě. Praha: Veduta, 2011.

SPUNAR, P, Kultura středověku. 2. vyd. Praha: Academia, 1995.

SYPHER, W. Od renesance k baroku. Praha: 1970.

TICHÁ, Z. Cesta starší české literatury. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984.

VAŠICA, J. České literární baroko. Praha: Vyšehrad, 1938.

VILLARI, R. Barokní člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2004.

STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA – TÉMATA PRACOVNÍCH A ZKUŠEBNÍCH OKRUHŮ

1.   Literární památky Velké Moravy

2.   Svatováclavské, Svatoludmilské a Svatovojtěšské legendy

3.   Kosmova kronika

4.   Středověká duchovní lyrika (po husitství)

5.   Středověké drama

6.   Dalimilova kronika + Alexandreida

7.   Kroniky českého středověku (po husitství − včetně)

8.   Středověká satira

9.   Předchůdci Husovi

10.  Legenda o sv. Kateřině + Legenda o sv. Prokopu

11.  Tkadleček

12.  Mistr Jan Hus

13.  Petr Chelčický

14.  Epické skladby husitské – Budyšínský rukopis

15.  Raný humanismus

16.  Hynek z Poděbrad

17.  Jan Blahoslav

18.  Doba veleslavínská

19.  Cestopisy v období renesance a humanismu

20.  Kronikářství a historiografie v období renesance

21.  Divadlo a drama v období renesance a baroka

22.  Kancionály období renesance a baroka

23.  Jan Amos Komenský

24.  Dějepisectví období baroka

25.  Poezie období baroka

26.  Kazatelská produkce v renesanci a baroku

27. Překlady Písma svatého do češtiny